středa 3. srpna 2011

první dojmy

Zhruba 50 hodin uběhlo od toho, kdy jsem vyrazila z Pražské Ruzyně a už tu sedím v malajské džungli (doslovně) v Scholar Inn, což na příští 2 měsíce bude můj nový sweet home. O tom sweet by se dalo polemizovat - kolem mě tu už prolezly asi 3 ještěrky, mravenečci se mi usadili v kufru, moje postel vnikla tak, že se prostě rozložila jedna, která sestávala ze dvou matraček na sobě a nejvíc vtipné je, že když se člověk sprchuje postříká celou koupelnu a nejvíc záchod, protože sprcha je přímo pod ním. Nejsem ale žádná sračka a místní standard ubytování mě spíše mile překvapil- čekala sem něco horšího!
24 hodin letu uteklo jako nic- ochutnala sem dokonce i pravé korejské jídlo bima něco- což bylo velmi dobré (byla tam rýže, naká pasta, maso, výhonky, bambus, olej a všecno se to v hezké mističce smíchalo dohromady), trochu se přiopila na palubě letadle (no když tam ty korejky pořád chodily nalévaly silné víno je těžké odmítnout, asi chtěly pasažéry opít, aby rychle usnuli a neotravovali je). Dokonce jsem si udělala radost a přemístila fialovou deku od KoreanAir do mé tašky (je na ní napsáno: "Removing this blanket from an aircraft is strictly prohibited!") a teď mám alespoň pod čím spát!
Nejdříve sem dorazila do Singapuru- místní letiště Changi je jedním slovem hustýýýý! Nejhezčí a nejzajímavější na jakém jsem kdy byla- mají tam zahrady, kino, spoustu pohdlných sedaček, ochodů, příjemnou hudbu, mini vozíčky přesně pro vaši těžkou kabelku a spoustu dalšího. Díky černé imigrační úřednici, která mi poradila aby zůstala v transitní zóně přes noc a až potom vstoupila na území SIngaporu, místo toho, abych čekala 6 hodin na zastávce MRT (místní metro), jsem tu tak mohla strávit fantastickou noc.
Horší byla cesta s mým mega těžkým kufrem metrem a pak autobusema, přes 2 hraniční kontroly až sem se nakonec po delším hledání a čekání a volání setkala s místním aiesekářem volaným Wei Loon- který mě čekal na letišti, takže sem se těmi všemi veřejnými prostředky nakonec třepat nemusela. No co už, pověděla sem na jeho omluvy: Shit happens a vyrazili sme se někam najíst a ubytovat mě.

Žádné komentáře:

Okomentovat